Moje první vzpomínka na Pepu sahá do doby krátce po škole. Zavolal mi tehdy kvůli mé diplomové práci – zaujala ho natolik, že jednu její část chtěl realizovat u sebe doma. Společně jsme tak začali navrhovat jeho zahradu a podobu daňčí obory. Pro mě to byla po škole velká příležitost. Postupně jsem si ale uvědomil, že ještě důležitější než samotná práce byla důvěra, kterou jsem od Pepy dostal.
Zahrada je dlouhý, postupný proces. S Pepou byl ten proces obohacený ještě o něco navíc: o přátelství, které se mezi námi přirozeně vyvinulo.
Pamatuji si, jak jsem navrhl opěrnou betonovou stěnu. Když jsme zjistili, že samotné zapůjčení bednění stálo zhruba tolik, kolik byl můj tehdejší roční plat, byli jsme oba překvapeni. Já výrazně víc. Pepa můj špatný rozpočtový odhad nikdy nekomentoval.
Pamatuji si také, jak jsme s Pepou, několika kamarády a párem Pomahačů sázeli stromy v oboře. Postupně jich byly celé dva kamiony. Dodnes si vybavuji, s jakou samozřejmostí mi nechal vybrat všechno podstatné – a jak ke všemu, na co jsem už sám nestačil, dokázal zajistit lidi, stroje, zdroje i dobrou náladu.
Jednu věc ale nedokázal. Přesvědčit daňky, aby stromky neožíraly, přestože pro ně bylo jejich ochranné oplocení složité prolomit. Některé stromy jsme tak museli vysazovat znovu. Tehdy jsem pochopil, že Pepa není člověk, který by věci nedotahoval nebo nad rozdělanými projekty lámal hůl.
Nejsilnější vzpomínky ale mám na naše diskuze.
Rozhovor s Pepou (chcete-li) je, jako kdyby vám někdo pomohl udělat vnitřní audit – někde na cestě mezi srdcem, rozumem a vašimi skutečnými schopnostmi.
Jsou lidé, kteří díky své profesi nebo specifickým znalostem dokážou nabídnout nadhled do oblastí, kam byste se jinak dostávali jen obtížně. U Pepy vlastně ani neumím přesně pojmenovat, jaké zkušenosti a znalosti v sobě míchá. Jsme z úplně jiných oborů.
Diskuze s Pepou pro mě byly něco jako vnitřní audit – pomáhal mi dát do rovnováhy to, co chci, co umím a co je skutečně možné. Ukáže vám, jak můžete o své cestě přemýšlet – a dokáže to předat s lehkostí, klidem a přirozeností ryzího člověka.
Jan Waldhauser
Zahradní a krajinářský architekt, který chce světu přispět řešením, které nemrhá jeho prostředky ani časem.